Navigační příprava
Průvodce leteckým výcvikem (45)
23. 8. 2006- Marcela Fialková

Ve výcviku PPL vás čeká 13 hodin 50 minut a 20 navigačních letů ve dvojím. Po přezkoušením na navigační sólo si sami zaletíte ještě 5hodin 30 minut a deset navigačních letů. Ve dvojím odlétáte nejdříve několik letů s minimálně dvěma otočnými body bez mezipřistání, později budete s instruktorem na palubě také přistávat na cizích letištích.

Před letem by vám měly být známy teoretické základy srovnávací a výpočtové navigace. Z praxe již budete znát minimálně srovnávací navigaci, protože v této fázi výcviku již máte za sebou první sólo lety mimo okruh většinou do pracovních prostorů letiště. Na ně vás instruktor vybavil mapou okolí letiště, kterou jste zřejmě při prvním samostatném letu velmi pevně drželi v ruce a velmi bedlivě sledovali :-) Srovnávat mapu s terénem pod sebou... no na první pohled se zdá, že v tom přece nemůže být žádný háček. Ale divili byste se. Ve vzduchu nejsou ukazatele jako na silnici a tak se musíte plně spoléhat na mapu a na to, jak se v ní dokážete orientovat a srovnávat to co v ní je zakresleno s tím, co vidíte pod, v lepším případě, před sebou.

Protože ve vzduchu je na vše jaksi méně času, než na zemi, je potřeba se na navigační let pořádně předem připravit a to nejen teoreticky. Od instruktora zřejmě dostanete zadané otočné body, přes které si máte trať zakreslit. Ty si na mapě zakroužkujete a středy spojíte do úhledného mnohoúhelníku, v případě cvičných navigačních letů ve výcviku půjde zřejmě o trojúhelník, kde výchozí o koncový bod tratě bude nějaká obec blízko okruhu letiště a cestou budete točit ještě nad dvěma otočnými body.

Po zakreslení čar do mapy si změřte traťové úhly jednotlivých ramen a jejich délku. Těsně před letem si pak podle aktuálního větru s navigačním počítadlem v ruce spočítáte snos na jednotlivých úsecích, vaši rychlost vůči zemi a přesný čas, kdy byste měli být nad otočnými body. To vše si zapíšete do mapy, ale také do navigačního plánku a navigačního štítku.

Trať si symbolicky překreslete na papír a v jejím okolí si zaznamenejte výrazné navigační body (silnice, řeky, vedení vysokého napětí...), které budete křižovat. Při té příležitosti si dobře uvědomte jak daleko budete míjet velmi výrazné orientační body jako jsou města, jezera, lesy. Tak vznikne jakýsi navigační plánek.

Do navigačního štítku, jehož formulář vám většinou dá aeroklub nebo škola, si zaznamenejte délky ramen v kilometrech nebo námořních mílích (podle toho v čem vám rychlost ukazuje rychloměr vašeho letadla). Poznamenejte si také traťový úhel jednotlivých ramen, časy příletů nad otočné body. Zaznamenejte si frekvence a nadmořské výšky letišť a to nejen toho vašeho výchozího, ale i letišť které budete míjet na trati. Frekvenci využijete pro případ komunikace při průletu jejich provozní zónou, nadmořská výška se bude hodit, pokud budete muset nečekaně přistát například kvůli změně počasí.

Trať v mapě i navigačním plánku si rozdělte po časových úsecích (asi pětiminutových). Za letu pak budete sledovat čas nad otočnými body a zapisovat si ten skutečný čas, kdy je dosáhnete. Podle toho jednak poznáte, zda vás vítr urychluje nebo zpomaluje, ale hlavně v případě ztráty orientace můžete lépe najít cestu domů, ale o tom později.

Spočítejte si celkovou délku tratě a potřebné množství paliva s tím, že musíte pamatovat na 45minutovou rezervu pro případ ztráty orientace. Při letech ve větších výškách budete v budoucnu muset počítat také se zvýšenou spotřebou na nastoupání do letové hladiny, ale to není případ cvičných navigačních letů. Postup pro výpočet spotřeby a potřebného množství paliva najdete v letové příručce každého letadla. Pro nejběžnější typy lze postup zjednodušit tak, že Cessna 152 má spotřebu řádově 20 litrů, Zlíny kolem 40 litrů na hodinu.

Trať si ještě na zemi pečlivě projděte centimetr po centimetru, zda někde nezasahuje do omezených nebo zakázaných prostorů. Pokud ano neznamená to, že musíte takto zadanou trať zrušit a lětět jinudy. Svůj let tomu ale samozřejmě budete muset přizpůsobit. Zakázaný prostor můžete třeba podletět nebo nadletět. Pokud to nejde a zakázaný prostor jako v případě Temelína sahá od země až do nebe, pak ho samozřejmě musíte obletět. Nespoléhejte se na to, že vám přeci instruktor ve výcviku nedá trať směřující do zakázaného prostoru. Naopak, instruktor vás nebude šetřit a jistě na vás nějaký ten chyták v zadání letu chystá. U omezeného prostoru si zjistíte zda je aktivovaný a podle jeho kategorie se případně domluvíte na průletu se stanovištěm Praha Terén nebo Praha Info nebo ho obletíte nebo podletíte. V každém případě je ale třeba mít jasno, zda vás takovéto prostory na vaší trase, nebo pro případ bloudění také v jejím blízkém okolí, čekají a být na to připraveni.

Důležité je také vědět, zda vaše trať někde bude protínat provozní zóny jiných letišť. Tam musíte počítat s větším provozem a máte také povinnost tamní informační službě oznámit, že do zóny vstupujete, co v ní máte za úmysly a kde a kdy ji hodláte opustit. Vaše komunikace se službou AFIS při průletu zónou bude také jiná, než dosavadní komunikace na domácím letišti, kde jste obvykle přistávali nebo vzlétali a je dobré si ji připravit.

V každém případě pamatujte na to, že navigační příprava je důležitá!!! Nejen proto, že ji před letem kontroluje instruktor a při přezkoušení inspektor, ale hlavně proto, že na co jste zapomněli na zemi, již ve vzduchu většinou nedoženete. Takže se raději hlavně v začátcích své letecké kariéry připravujte na navigační lety velmi pečlivě, určitě se to vyplatí :-) Vyhnete se tak tomu, abyste museli v praxi použít postup pro obnovu ztracené orientace. S ním se seznámíme příště.

Všechny díly: Průvodce leteckým výcvikem

Tento článek je trvale uložen v archívu v sekci: Letecký výcvik

Tip Neorientujete se na těchto stránkách? Podívejte se na seznam všech článků seřazených podle data publikace.

!!! Nechcete aby vám unikl nějaký z našich nových článků? Přečtěte si více o novinkách na e-mail.